facebook Google Plus Yotube Trip Advisor Wi-Fi novinky webkamera 3D prohlídka Videogalerie

Moje dovolená:


Dárkový poukaz Svatba v oblacích Erlebášek dětem Příběh Erlebachovy boudy Spřátelené weby

1784 – 2014 = 230 let Erlebachovy boudy

V roce 2014 Erlebachova bouda, jedna z nejvýznamnějších krkonošských bud, slaví 230 let. Přestože podoba původního stavení se během historie mnohokrát proměnila a na současný vzhled by starý Erlebach koukal dost nevěřícně, tak genius loci, číslo popisné 109 a hlavně název boudy zde přetrvává již po staletí.

 

Budoucí Erlebachovu boudu postavil podle dosud citovaných literárních pramenů Ignaz Hollmann roku 1784 jako první ze skupiny Špindlerových bud. (Pro srovnání, dnes známější Špindlerova bouda byla postavena mnohem později až v roce 1824.)

Erlebachova bouda se od počátku 19. století objevuje v gruntovních knihách vrchlabského panství hrabat Morzinů s číslem popisným 109 a toto domovní číslo jako vzácná výjimka nese po celou svou historii dodnes.

 

 

 

 

 

 

 

Franz Erlebach, který v letech 1879-1885 obýval boudu u Sněžných jam jako zimní strážce a obsluhoval tamní meteorologickou stanici, koupil v roce 1885 od Josefa Hollmana budoucí Erlebachovu boudu, kde začal nabízet turistům možnost přenocování a pohoštění. Franz byl známý jako jeden z nejlepších znalců Krkonoš i jako spolehlivý průvodce po nejvyšších českých horách v zimě. Díky jeho vášni pro fotografování, kterou později přenesl na svého vnuka Reinharda, se dochoval jedinečný obraz života budařů nad Špindlerovým Mlýnem.

 

 

 

 

 

 

Reinhard byl jediným dítětem Karolíny, dcery Franze Erlebacha, a jejího manžela Filipa Erbena, kteří se stali dalšími hospodáři na Erlebachově boudě. Reinhard zahynul v I. světové válce. Jemu vděčíme za více než 200 skleněných negativů z dění na Erlebachově boudě použitých v knize od Miloslava Bartoše „ PŘÍBĚH ERLEBACHOVY BOUDY“.

 

Karolína Erbenová po smrti svého syna Reinharda i manžela Filipa zůstala sama, a tak v roce 1922 adoptovala Františka Kukačku, který přišel do Krkonoš sloužit jako Financ. František se díky adopci stal jejím synem i právoplatným dědicem, měl používat i příjmení své matky za svobodna tedy Erlebach.

Po první světové válce se začal cestovní ruch ve Špindlerově Mlýně opět rozvíjet. Již v zimě 1919/20 jej navštívilo na 7 000 turistů.

Druhá světová válka opět zasáhla do života na Erlebachově boudě. Poslední dny války a první mírové dny v roku 1945 se dostaly boudy pod Špindlerovským sedlem opět do středu dění. Přitáhla tudy Rudá armáda. Po odchodu Rudé armády rozpoutaly revoluční gardy a partyzánské skupiny v obci bezuzdné násilí. Nejméně třicet jedna špindlerovských mužů bylo zastřeleno a další mučeni a intervenováni. Současně začalo vyhánění a vysidlování německých obyvatel z celé oblasti Krkonoš. Karolina Erbenová, která byla německé národnosti, měla štěstí v podobě české národnosti adoptivního syna Františka, proto byla před osudem vyhnance uchráněna.

 

 

 

 

 

V roce 1961 na základě nařízení o socializaci soukromého vlastnictví převzal národní podnik Centrotex Erlebachovu boudu do svého vlastnictví. František Kukačka se tím stal zaměstnancem nového majitele. V roce 1968 František Kukačka-Erlebach odchází a dva roky na to umírá.

Stará Erlebachova bouda, poslední pamětnice starých časů a života krkonošských horalů, byla zbourána koncem roku 1979. 

V roce 1985 ji n. p. Centrotex nahradil novou stavbou, pětipodlažním hotelem jednoduchého tvaru.

Nový začátek přinesl rok 1998, kdy se společnost Centrotex rozhodla boudu prodat. Novými vlastníky se stali manželé Martina a Jiří Tomáškovi, kteří v té době již podnikali na sousední Josefově boudě. Tím začíná zcela nová historie Erlebachovy boudy s novou rodinou na svazích pod Malým Šišákem.

Rokem 2009 byla započata rekonstrukce Erlebachovy boudy, která se k výročnímu roku 2014 dostává do finále.

Budoucí hosté si tedy na rozdíl od těch v 18. století budou užívat kromě stylových pokojů také dvě restaurace, vinný sklípek, konferenční sál a wellness.

1784 – 2014 = 230 let lásky představující pohostinnost, naděje v trpělivosti v drsných horských podmínkách a víry v podobě tradice i budoucnosti.  

(Uvedená historie je výtahem z knihy Příběh Erlebachovy boudy od Miloslava Bartoše)